|
"Vidíte tu oblou horu?
Tam si odpočinem na chvíli,
tam naberem nové síly,
tam po dlouhé, strastné pouti
zapomenem, co nás rmoutí."
Zjitra vystoupili bratři
na horu. Čech vůkol patří,
hledí k chlumům, hledí k luhům,
potom obrátí se k druhům.
"Ta zem štědrá je. Svou krásu
prostírá jak k hodokvasu
stůl. Zvěř, ryby, ptáky, včely
nabízí a nepříteli
nevydá nás na pospas
horstvo pevné jako hráz."
Panenská zem hebká, měkká,
rozprostřená dodaleka
tiše leží, jak když čeká
hospodáře. Žádná řeka
cizí tudy neprotéká,
má své vlastní toky vodní,
které bohatě den pod dni
do šíravy plynou od ní.
A že z hory zřít se nechá,
Řípem nazval ji lid Čecha.
(Kronika tak řečeného Dalimila)
Březen 2007.
|