Praho, otáčím tě v svých prstech jako ametyst. Ale ne. To jen jdu a vidím v magickém zrcadle ze zaprášeného křišťálu, jímž je Praha, výraz vzrušení člověka, jemuž se stalo osudem nalézat se a bloudit, nalézet se tím, že bloudí.
(Vítězslav Nezval)